Někde začít musím, říká Osobnost roku zvolená ve vězení

Po chodbách pobíhají odsouzené, zbývá pár minut do začátku soutěže Osobnost roku. Jsem v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou. Dřív se tu volila miss, teď volí nejlepší z těch, co porušily zákon. "Chceme ukázat vnitřní krásu," vysvětluje speciální pedagožka.

Koho napadlo volit nejlepší mezi odsouzenými? Pedagožka Martina Kadlecová se otočí a ukáže na civilně a elegantně oblečenou Romku. "Tady Martinu." Ta se brání hlubokým smíchem.

"Ale ano, dobře si vzpomínám, bylas to ty. Začalo se v lednu se zkouškami."

Nahlas předpokládám, že v lednu loňského roku, Teď je začátek května. Obrátí se na mě zvesela: "Ne, letos."

To už jsme uvnitř sálu s pódiem, kam se tlačí další a další ženy. Probíhá zvuková zkouška odsouzených s profesionálním hudebníkem. Mladá žena hraje na zobcovou flétnu, doprovázena hrou na klávesy. Dvě moderátorky zkouší mikrofony.

Tolerance především

Zajímá mě, která z přítomných má nejdelší trest. "Osmnáct let dostala támhleta vpravo," ukáže Kadlecová směrem k mladé ženě se vzhledem intelektuálky, která je tu za násilnou činnost končící smrtí.

Reportáž z ženské věznice

Donaha, dřep, obléct. Ani menstruace neomlouvá

Atmosféra plná neklidu, zároveň radostné nedočkavosti, kde na sebe všichni pokřikují. Oslovují se přátelsky, ale na první pohled různorodé typy napovídají, že člověk musí mít hodně tolerance, či hroší kůži, aby to tu ustál.

Účinkující mohou být pro dnešek v civilu, ale ani jejich tváře neprozrazují zločin. Jsou upravené, milé, zdvořilé.

"Závěrečnému klání předcházelo předkolo, protože zájem o účast byl veliký. Vybrali jsme dvanáct soutěžních finalistek," upřesňuje pedagožka.

Trestankyně nosí konvičky s nápojem a volají: "Elixír lásky!" Na chvíli se vedle mně posadí Eva Novotná, pedagožka pro volnočasové aktivity. Povzbudivě i s naprostou důvěrou se usmívá na své klientky. "Musím říct, že do toho šly opravdu s velkým, s velkým nasazením. Mám z toho úžasný pocit."

Přicházejí návštěvy z venku a porotci. Mezi nimi zasedá také ředitelka věznice Kamila Meclová, dále vedoucí knihovny, pan farář. V publiku je asi dvacítka odsouzených žen, které sem směly přijít za odměnu.

Babička, modelka i mučednice

Program začíná strhujícím španělským tancem v podání dvou žen.

Soutěžící se postupně představují a jmenují nejvíce a nejméně uznávané hodnoty. Mezi těmi neuznávanými kupodivu ani jednou nepadnou slova jako krádež nebo podvod, ale spíš obecné přetvářka, faleš, závislost, zlost, povrchnost a hloupost, lest, podlost...

Naopak mezi uznávanými je podle očekávání svoboda, volnost, recese, humor a pak už si hodnoty pletou se zájmy, jako je četba knih, hudba. Jedna z finalistek například uznává jaro.

Nejmladší soutěžící je 21 let, nejstarší 63. Každá z nich musí v další části programu znázornit oblíbenou postavu a zdůvodnit, proč si ji vybrala. Můžeme vidět Babičku Boženy Němcové, modelku Terezu Maxovou, moderátorku Michaelu Jílkovou, zpěvačku Madonnu, mučednici Johanku z Arku, Kněžnu Libuši a další.

Na řadě je volná disciplina. Ženy září v baletu, pantomimě, recitaci (dokonce i v italštině), nechybí loutkové a taneční vystoupení. A došlo i na striptýz. Něco vážně, něco s nadsázkou.

Na umocnění zážitku každá ještě vypráví svůj vlastní příběh. A na úplný závěr, než opět zazní Martinina cikánská píseň, předvádějí se soutěžící ve společenském obleku.

Jen co farář předá všem soutěžícím pamětní listinu, vyhlásí porota výsledky. Nejlepší kostým vyhrávají červené optimistické dívčí šatičky. Následuje cena diváků a první tři místa soutěže Osobnost roku.

Osobnost sedí kvůli drogám

"Jsem ještě zmatená, mám radost!" Říká  jednadvacetiletá vítězka Anita Starzyková, která ve čtyřech letech přišla o rodiče, v osmnácti porodila a drogy ji přivedly sem. "Porota ji vybrala, protože její vystoupení bylo upřímné, přirozené, opravdové, nic nepřehrávala a podaný výkon byl od srdce," zdůvodnila volbu mluvčí věznice Eva Hodná.

"Zúčastnila jsem se proto, že někde se začít musí," vysvětlila mi novopečená Osobnost roku. "A když člověk vyjádří nahlas co cítí, objeví podstatu. Chtěla jsem znát příběhy i ostatních, abych v tom nebyla sama a viděla, že je někdo na tom třeba hůř."

Anita je ve vězení na čtyři roky. Chodí do práce a na kroužky, aby den utekl. "Na pokoji je nás šest, a tak nemám žádné soukromí. Hrozně mi vadí faleš a přetvářka. Tady i venku," říká a plánuje, že až skončí trest, bude se svou holčičkou.

"Mám velký strach. Jsem tu podruhé, jednou jsem už selhala. Venku je to daleko těžší než tady." Její dcera je teď u pěstounů. "Je to lepší než v ústavu," odpovídá s s rozpačitým úsměvem.

Je konec, odsouzené včetně Anity mizí znovu ve svých celách.

Ženská věznice

* Ženská věznice ve Světlé nad Sázavou už z dálky působí jako dobře udržovaný objekt tyčící se nad městem.
* Do roku 1999 sloužil areál jako škola v přírodě.
* Po přístavbách a rekonstrukcích zde byly ke konci roku 2000 ubytovány první odsouzené ženy.
* Celková kapacita je 400 míst.
* Jako jediná ženská věznice u nás je určena i matkám s dětmi do tří let a pro výkon vazby těhotným a s novorozenci.
* Je věznicí s dohledem, dozorem a ostrahou se zvláštním oddělením trvale pracovně nezařaditelných žen a žen s poruchou duševní a poruchou chování.
* Jako resocializační program zde probíhá řada aktivit, od možnosti pracovat přes zájmové kroužky, až po výuku jazyků a počítačový kurz. Vybraným ženám je umožněno i studium na SŠ a VŠ .
* Prezentovat své dovednosti mohou občas i mimo vězeňský areál.

REPORTÁŽ Z VĚZENÍ ČTĚTE ZDE