Při každé změně režimu obývání je třeba znovu nastavit i režim výměny vzduchu v bytě nebo domě. Při výběru nových oken volte typy s mikroventilací, při stavbě nového domu se vyplatí investovat do systému řízeného větrání.
Kde se bere
Zdrojem vodních par uvnitř budovy jsou různé aktivity člověka. Například při sprchování „vyrobíte“ až 2600 gramů páry za hodinu, při vaření 1500 gramů, při sušení prádla 500 g. Člověk samotný k tomu přispěje dávkou 60 až 250 gramů za hodinu.
Nedokonalá dokonalost
Okna nové generace (s celoobvodovým kováním otevíravě sklápěcím) umožňují řadu variant větrání. Díky sklápěcí poloze okna je možné jednoduše vědomě větrat.
Zejména uživatelé bytů v panelových domech jsou zvyklí na jakési „samovolné" větrání pomocí spárových netěsností oken, které je trvalé, ovšem nevědomé a neregulované.
Když dojde na výměnu za „těsná“ plastová, začne se často v bytech hromadit vlhkost, dochází ke kondenzaci vody a nakonec ke vzniku plísní. Důvod je prostý – absence větrání.
Uživatelé těchto oken požadují to, nač byli naučeni, trvale netěsné okno s nedefinovatelným, nekontrolovatelným a neregulovatelným průtokem vzduchu.
Výrobci proto vycházejí tomuto požadavku vstříc a představují systémy, které budou větrat za uživatele nezávisle na jeho vůli. Variant těchto provedení je řada. Nejjednodušší způsob představuje vynechání části těsnění v obvodu okna.
Společnou nevýhodou podobných systémů je fakt, že průtok vzduchu závisí na tlakových poměrech, do nichž se promítají komínový efekt světlíků, tlak větru, zvyklosti uživatelů bytu v souvislosti s otvíráním a zavíráním interiérových dveří.
Záleží i na tom, zda jsou dveře utěsněné, nebo bez těsnění a zda mají prahy. Výměna vzduchu probíhá i v době, kdy není nikdo přítomen, což přináší zbytečné tepelné ztráty.
Proto je výhodnější při výběru nových oken zvolit variantu vědomého regulovaného větrání pomocí takzvaného mikroklimatizéru označovaného jako čtvrtá poloha kliky, která umožňuje odlehnutí křídla z rámu a vědomé vytvoření spárové netěsnosti.
Aplikace a využívání tohoto zařízení bývá výhodné zejména v ložnicích v období nízkých venkovních teplot, neboť po osmihodinovém spánku a opuštění ložnice lze spárovou netěsnost snadno zrušit a zabránit tak nežádoucímu větrání, průniku prachu do bytu a ztrátám tepla.
Pro místnosti, kde je v bdělém stavu vždy někdo přítomen, se doporučuje buď nárazové větrání standardními funkcemi okna (otevíravost, sklopitelnost) nebo regulovatelnými větracími klapkami nebo větracími lištami.
Nejmodernější systémy, které jsou však investičně náročnější, reagují dokonce na vznik škodlivin v místnosti (vlhkost, kysličník uhličitý, pachy, kouř) a průtok vzduchu do místnosti regulují automaticky některé ze škodlivin (nejčastěji právě vlhkosti). Náklady na jedno okno se pohybují kolem 2000 korun. Tato opatření jsou vždy spojena se zásahem do konstrukce profilů.
U některých oken se setkáte i s možností automatické regulace průchodu vzduchu i při zavřené poloze. Například systém inteligentní klapky Gekko reaguje na změny tlaků na protilehlých částech budov, podobně na tlak fungují i systémy dvojitého těsnění Confolip nebo Regel Air.
Na vlhko je třeba myslet i u obytných podkroví. Hlavně v koupelně a kuchyni byste měli vybírat střešní okna s možností ventilace klapkou. Vyplatí se investovat o několik stokorun víc a vybrat komfortnější a dražší variantu.
Jak větrá čtvrtá poloha
Otočíte-li klikou o 45°, okno se pootevře o 4 mm, takže zůstane skoro zavřené. Pomocí této čtvrté polohy kliky se křídlo odtěsní. Je tak zabezpečena trvalá výměna vzduchu i při zavřeném okně!!!
Konstrukce tohoto mechanismu se skládá ze speciálního rámového uzávěru a rohového převodu. Zajišťuje stabilní nastavení okenního křídla včetně jeho aretace.
Okno nelze při nastavení této polohy dále vyklopit, sklopení dosáhnete až po nastavení kliky do horní polohy – okno je tak chráněno proti zlodějům.
Řízené větrání
U nových domů se v poslední době ve vztahu se zvyšováním cen energií klade stále větší důraz na systémy řízeného větrání s pomocí takzvané rekuperace.
Rekuperační jednotky fungují jako jako kompaktní agregáty obsahující ve společné skříni dva nezávisle poháněné ventilátory s pružně uloženými motory (kvůli hluku) a takzvaný křížový výměník tepla sestavený z tenkostěnných desek z plastických hmot.
Součástí přístroje jsou i filtry přiváděného i odváděného vzduchu. Princip rekuperace spočívá v tom, že systém zabezpečuje větrání v domě s tím, že ven vypouštěný vzduch odevzdává teplo z interiéru vzduchu, který se nasává zvenčí.
To podstatně snižuje tepelné ztráty. Účinnost těchto jednotek se obvykle pohybuje mezi 50 a 80 procenty. Vyrábějí se i modely, které lze napojit na zdroj tepla v domě, takže z výdechů, které jsou určeny pro výměnu vzduchu v místnostech, potom fouká teplý vzduch a vyhřívá dům. Rekuperaci lze s velkým úspěchem využít i v domech s vnitřním bazénem.
Stará se o snižování vlhkosti v prostoru pro koupání, a protože kvůli odstranění kondenzace par se musí interiér ohřívat alespoň na teploty o pět stupňů vyšší, než je teplota vody, lze tohoto „odpadního“ tepla využít k vytápění domu.
Mimo úsporu energií a řešení problémů s vlhkostí odstraňuje řízené větrání toxické mikroklima vytvářené toxickými plyny s patologickými účinky. V interiéru budov je zdravotně nejzávažnějším plynem kysličník uhelnatý. Ve špatně nebo cirkulačně větraných kuchyních s neodvětranými plynovými sporáky vzniká oxid dusíku NOx (až 50 mikrogramů na metr krychlový) s prokazatelně karcinogenními účinky.
Další nebezpečnou látku představuje například formaldehyd způsobující ve vyšších koncentracích dráždění očí a sliznic, současně je i alergenem a potenciálním karcinogenem.
Mimo velké centrální rekuperační jednotky, které vyrábí například firma Atrea, se vyrábějí i decentrální varianty. Mezi u nás známé vřístroje patří například InVENTer, který využívá výrobce nízkoenergetických domů Atrium.
Místo, aby byl dům „prošpikovaný“ desítkami metrů potrubí připojených na centrální jednotku, využívá tento systém oddělených zařízení pro některé místnosti v domě. Montují se kvůli proudění vzduchu vždy v sudém počtu – jeden vždy vzduch odsává, druhý přivádí. Pro domek o podlahové ploše kolem 150 m2 je potřeba 6–8 inveterů.
Přístroj se zabuduje do obvodové zdi. V první fázi vyfukuje spotřebovaný vzduch ven z místnosti. Přitom teplo ohřátého vzduchu odebírá keramický akumulátor. Po 70 sekundách je akumulátor nabitý, změní se orientace otáček a do místnosti se začne nasávat vzduch zvenčí.
Prochází skrz ohřátou keramiku a teplo opět odevzdává do místnosti. V okamžiku, kdy akumulátor odevzdá teplo, opět se změní orientace otáček ventilátoru celý proces se od začátku opakuje.
O vlhkost v bytě se překvapivě může postarat i klimatizace. Součástí dokonalejších přístrojů bývá totiž i odvlhčovač. Mnoho lidí si kupuje klimatizaci ve formě takzvaných splitových jednotek, kde centrální jednotka bývá připevněna zvenčí na fasádě domu a jednotlivé splity se starají o ventilaci jednotlivých místností.
Vzhledem k tomu, že moderní klimatizační jednotky fungují i jako tepelné čerpadlo, lze je využívat po většinu zimy jako energeticky nenáročné topení, v létě zase poskytnou komfort snesitelných letních teplot.
Více se dočtete v časopisu Living číslo 10/2006
 |
 |
 |
 |
 |
