Současná nabídka na trhu už uspokojí i velmi náročného zákazníka. „Problém je ale v tom, že lidem chybí odvaha a možnost navazovat na určitou tradici, protože desítky let tady byly koupelny doslova popelkou,“ tvrdí Petr Janoušek z firmy Sanitární technika, „v poslední době jsem viděl víc zkažených koupelen než povedených. A to za ně lidé zaplatili i statisíce.“ Ne všichni si uvědomují, že koupelna se u nás buduje na řadu let. Jde o poměrně definitivní záležitost, kde není prostor na experimenty. Jakákoliv změna v koupelně - vyjma výměny ručníků - tak zpravidla znamená výrazný stavební zásah.
Chyby dělají movití zákazníci, ale i ti, kteří musí počítat při stavbě či rekonstrukci koupelny s každou stokorunou. Snaží se ušetřit za každou cenu. Nechávají si původní dispozici, kupují levné baterie od prodejců, kteří jim nejsou schopni nabídnout pozáruční servis. Argument, že termostatická baterie se jim svou úsporou vody zaplatí za dva až tři roky, přijímají jen málokdy. Vstupní investice - průměrně šest až sedm tisíc - je bohužel odradí předem.
NEŽ SE ZAČNE BUDOVAT
Současná koupelna by měla sloužit hlavně hygieně a relaxaci. V rodinných domech na ni proto může navazovat domácí fitness, případně sauna. Aby však koupelna mohla dobře „vypadat“, musí se zbavit nešvarů z minulých let. K nim patří hlavně pračka a spousta kbelíků, které zde po léta nacházely svůj azyl. Řešením jsou „koupelnové komory“, jejichž absence vadí Petrovi Janouškovi vedle technických chyb nejvíc. Tyto komory jsou v zahraničí zcela běžné. Umisťuje se do nich pračka a sušička, sušák na prádlo, ale také kbelíky či další uklízecí potřeby. Tyto komory by rozhodně neměly chybět v rodinných domech, ale určitě by je ocenili i majitelé nových bytů. Je smutné, že i u bytů za tři nebo čtyři miliony korun umisťují investoři pračku do koupelny. Prostě jako v paneláku...
HLEDAT NOVINKY SE VYPLATĺ
Někteří zákazníci se bojí novinek. To se týká například závěsných klozetů a bidetů (mimochodem jen málokdo si uvědomuje, že na bidet se sedá čelem ke zdi, tedy opačně než na záchodovou mísu). Závěsné typy působí křehce, jejich nosnost je však kolem 400 až 450 kilogramů. Navíc usnadňují úklid a lépe vypadají. Pokud jde o hygienu, ustupuje se také od dříve velmi módních umyvadel na noze, protože keramický podstavec bývá při uklízení nepříjemnou komplikací. Sloup navíc omezuje výšku, v níž lze umyvadlo instalovat. Jiří Štekr z firmy Sanitec doporučuje použít raději polosloup kryjící sifon, případně z estetických důvodů zvolit sifon v chromovém provedení.
Dojem z koupelny však bývá nejen zrakový, ale také čichový. Vladimír Syblík z berounské firmy Aqua Plus proto doporučuje splachovací nádrž s vestavěným ventilátorem od Laufenu: „Stojí sice přibližně dvanáct tisíc, což je zhruba dvakrát tolik než klasická nádrž. Zákazník má však jistotu, že se veškerý nepříjemný zápach pomocí ventilátoru a hadice odvede ihned pryč. A to je v koupelně, kde jsou klozet i vana umístěné společně, dost důležité.“
Milé bývají i některé drobnosti. Například pokud se u sprchové vaničky zkombinuje nosič (což je výlisek z polystyrenu, do něhož se vanička uloží jako vajíčko na plato a odpadne tak pracné vyzdívání) se speciálním sifonem a odpadem, nepotřebujete ani dříve nutná dvířka pro případné opravy sifonu. Vše lze udělat „horní cestou“.
CO SE PRÁVĚ NOSĺ V MALÝCH KOUPELNÁCH
Jakmile se vám podaří „vytěsnit“ z koupelny pračku (místo komory lze použít i kuchyň) a sušící se prádlo, které zde povlálo drahně let jako splihlé vlajky na lodích, máte vyhráno. I na velmi malém prostoru můžete vybudovat pěknou koupelnu. Musíte ovšem změnit dispozici a zvolit třeba i atypické zařízení. Řešením jsou například vany Miniluxstar od Kaldewei či rohové typy umyvadel a tvarově úsporné vany z řady Renova Nr. 1 Comprimo, které jsou doslova ušity na rozměry panelákových koupelen. Byly totiž navrženy zejména pro ně. Obyvatelé bývalé NDR toužili po stejně pěkných koupelnách, jaké měli jejich „západní příbuzní“, jenže jim chyběl dostatek prostoru. Proto západoněmecká firma Keramag přišla se svou novou řadou. Rohová umyvadla vás přijdou přibližně na 5000 až 7500 korun, tvarově úsporné vany pak asi na 17 000 korun. Protože vany mají na jedné straně šířku například 75 a na druhé jen 50 centimetrů, získáte i v malé koupelně místo k zabudování umyvadla či sprchové vaničky apod.
Do malých koupelen jsou vhodná i umyvadla, jejichž hloubka nepřesáhne 38 centimetrů. I zde je však potřeba dostatečný komfort při mytí a odkládání. Proto zde „bodují“ umyvadla určená k zabudování do nábytku nebo do odkladní desky. Vedle keramiky se zde objevují výrobky z akrylátu s tvarovanou odkladní deskou, případně z Corianu, což je umělý kámen, z něhož lze vytvořit jakýkoliv tvar. Počítejte však s tím, že metr běžné desky se šířkou 60 centimetrů stojí kolem šesti až osmi tisíc korun.
KDYŽ JE DOST MĺSTA
U velkých koupelen se stává téměř standardem vana, sprchový kout, dvě umyvadla, záchod a bidet. Při jejich výběru je třeba zvažovat mnohé aspekty. Pokud se rozhodujete mezi vanou z akrylátu nebo smaltovanou, počítejte s tím, že životnost akrylátových výrobků se odhaduje asi na patnáct let. V zahraničí akrylátové vany vedou velmi suverénně, představují zde více než 70 procent všech prodaných kusů. Jenže v zahraničí se koupelny předělávají poměrně často. To u nás neplatí. Pokud jde o ceny, vyjde vás kvalitní klasická bílá smaltovaná vana se zárukou 30 let na stálost povrchu a barvy levněji než akrylátová.
I značkovou vanu o délce 160 centimetrů od Kaldewei pořídíte asi za šest tisíc korun, zatímco kvalitní bílá akrylátová vana vás přijde průměrně na sedm až osm tisíc. Tvarově zajímavá vana s masážními tryskami z akrylátu stojí ovšem jen kolem 25 až 30 tisíc, ve smaltu byste zaplatili minimálně 60, ale spíš 80 až 120 tisíc.
Chyby dělají movití zákazníci, ale i ti, kteří musí počítat při stavbě či rekonstrukci koupelny s každou stokorunou. Snaží se ušetřit za každou cenu. Nechávají si původní dispozici, kupují levné baterie od prodejců, kteří jim nejsou schopni nabídnout pozáruční servis. Argument, že termostatická baterie se jim svou úsporou vody zaplatí za dva až tři roky, přijímají jen málokdy. Vstupní investice - průměrně šest až sedm tisíc - je bohužel odradí předem.
NEŽ SE ZAČNE BUDOVAT
Současná koupelna by měla sloužit hlavně hygieně a relaxaci. V rodinných domech na ni proto může navazovat domácí fitness, případně sauna. Aby však koupelna mohla dobře „vypadat“, musí se zbavit nešvarů z minulých let. K nim patří hlavně pračka a spousta kbelíků, které zde po léta nacházely svůj azyl. Řešením jsou „koupelnové komory“, jejichž absence vadí Petrovi Janouškovi vedle technických chyb nejvíc. Tyto komory jsou v zahraničí zcela běžné. Umisťuje se do nich pračka a sušička, sušák na prádlo, ale také kbelíky či další uklízecí potřeby. Tyto komory by rozhodně neměly chybět v rodinných domech, ale určitě by je ocenili i majitelé nových bytů. Je smutné, že i u bytů za tři nebo čtyři miliony korun umisťují investoři pračku do koupelny. Prostě jako v paneláku...
HLEDAT NOVINKY SE VYPLATĺ
Někteří zákazníci se bojí novinek. To se týká například závěsných klozetů a bidetů (mimochodem jen málokdo si uvědomuje, že na bidet se sedá čelem ke zdi, tedy opačně než na záchodovou mísu). Závěsné typy působí křehce, jejich nosnost je však kolem 400 až 450 kilogramů. Navíc usnadňují úklid a lépe vypadají. Pokud jde o hygienu, ustupuje se také od dříve velmi módních umyvadel na noze, protože keramický podstavec bývá při uklízení nepříjemnou komplikací. Sloup navíc omezuje výšku, v níž lze umyvadlo instalovat. Jiří Štekr z firmy Sanitec doporučuje použít raději polosloup kryjící sifon, případně z estetických důvodů zvolit sifon v chromovém provedení.
Dojem z koupelny však bývá nejen zrakový, ale také čichový. Vladimír Syblík z berounské firmy Aqua Plus proto doporučuje splachovací nádrž s vestavěným ventilátorem od Laufenu: „Stojí sice přibližně dvanáct tisíc, což je zhruba dvakrát tolik než klasická nádrž. Zákazník má však jistotu, že se veškerý nepříjemný zápach pomocí ventilátoru a hadice odvede ihned pryč. A to je v koupelně, kde jsou klozet i vana umístěné společně, dost důležité.“
Milé bývají i některé drobnosti. Například pokud se u sprchové vaničky zkombinuje nosič (což je výlisek z polystyrenu, do něhož se vanička uloží jako vajíčko na plato a odpadne tak pracné vyzdívání) se speciálním sifonem a odpadem, nepotřebujete ani dříve nutná dvířka pro případné opravy sifonu. Vše lze udělat „horní cestou“.
CO SE PRÁVĚ NOSĺ V MALÝCH KOUPELNÁCH
Jakmile se vám podaří „vytěsnit“ z koupelny pračku (místo komory lze použít i kuchyň) a sušící se prádlo, které zde povlálo drahně let jako splihlé vlajky na lodích, máte vyhráno. I na velmi malém prostoru můžete vybudovat pěknou koupelnu. Musíte ovšem změnit dispozici a zvolit třeba i atypické zařízení. Řešením jsou například vany Miniluxstar od Kaldewei či rohové typy umyvadel a tvarově úsporné vany z řady Renova Nr. 1 Comprimo, které jsou doslova ušity na rozměry panelákových koupelen. Byly totiž navrženy zejména pro ně. Obyvatelé bývalé NDR toužili po stejně pěkných koupelnách, jaké měli jejich „západní příbuzní“, jenže jim chyběl dostatek prostoru. Proto západoněmecká firma Keramag přišla se svou novou řadou. Rohová umyvadla vás přijdou přibližně na 5000 až 7500 korun, tvarově úsporné vany pak asi na 17 000 korun. Protože vany mají na jedné straně šířku například 75 a na druhé jen 50 centimetrů, získáte i v malé koupelně místo k zabudování umyvadla či sprchové vaničky apod.
Do malých koupelen jsou vhodná i umyvadla, jejichž hloubka nepřesáhne 38 centimetrů. I zde je však potřeba dostatečný komfort při mytí a odkládání. Proto zde „bodují“ umyvadla určená k zabudování do nábytku nebo do odkladní desky. Vedle keramiky se zde objevují výrobky z akrylátu s tvarovanou odkladní deskou, případně z Corianu, což je umělý kámen, z něhož lze vytvořit jakýkoliv tvar. Počítejte však s tím, že metr běžné desky se šířkou 60 centimetrů stojí kolem šesti až osmi tisíc korun.
KDYŽ JE DOST MĺSTA
U velkých koupelen se stává téměř standardem vana, sprchový kout, dvě umyvadla, záchod a bidet. Při jejich výběru je třeba zvažovat mnohé aspekty. Pokud se rozhodujete mezi vanou z akrylátu nebo smaltovanou, počítejte s tím, že životnost akrylátových výrobků se odhaduje asi na patnáct let. V zahraničí akrylátové vany vedou velmi suverénně, představují zde více než 70 procent všech prodaných kusů. Jenže v zahraničí se koupelny předělávají poměrně často. To u nás neplatí. Pokud jde o ceny, vyjde vás kvalitní klasická bílá smaltovaná vana se zárukou 30 let na stálost povrchu a barvy levněji než akrylátová.
I značkovou vanu o délce 160 centimetrů od Kaldewei pořídíte asi za šest tisíc korun, zatímco kvalitní bílá akrylátová vana vás přijde průměrně na sedm až osm tisíc. Tvarově zajímavá vana s masážními tryskami z akrylátu stojí ovšem jen kolem 25 až 30 tisíc, ve smaltu byste zaplatili minimálně 60, ale spíš 80 až 120 tisíc.
